Zbrusu nový text nositelky Nobelovyceny pojednává o útlacích společnosti,o tom, jak se člověk cítí nesvůj ve vlastnímtěle. Próza začíná líčením dnešníhosvěta (bankovní skandály, únosy dětíatd.), ale stále zřetelněji se vrací k životuElfriede Jelinekové včetně komplikovanéhovztahu k matce, otcově internacina psychiatrii, až po sebeironickézostuzení Jelinekové jako autorky, co„skuhrá stále stejnou písničku“. Jdeo jedno z nejosobitějších a nejintimnějšíchděl rakouské spisovatelky.