Debutová básnická sbírka Martiny Kastnerové je odvážnou výpravou do prostoru mezi člověkem a světem, mezi nitrem a vnějškem, mezi zkušeností a její metafyzickou ozvěnou. Autorka, jejíž doménou je dosud literárněvědná a filozofická reflexe, zde vystupuje jako básnířka s výrazným jazykem a silnou emotivní naléhavostí.

Její poezie navazuje na tradici moderního evropského myšlení i expresivní lyriky – zaznívají v ní tóny Holanovského patosu i současné introspektivní citlivosti. Sbírka není pouze souborem básní, ale organicky vystavěnou poémou, která vybízí k dialogu, k hlubšímu zamyšlení nad tím, co znamená být přítomen – v těle, v čase, v kultuře.

Martina Kastnerová (nar. 1981) působí jako filozofka a literární teoretička. Tato kniha je jejím prvním básnickým vystoupením – a zároveň svědectvím o proměně odborného hlasu v poezii bytostně existenciální.