Apóha (doslovně „vyloučení“) je buddhistická sémantická teorie, která se zabývá otázkou statusu universálií. Buddhističtí nominalističtí filozofové pomocí této teorie hledali řešení problému, jak definovat existenci obecných pojmů a univerzálních kategorií.

Zatímco indičtí metafyzici-realisti tvrdili, že universálie (sāmānya) skutečně existují a jsou přítomny v mnoha věcech, buddhisté je považovali za pouhé mentální koncepty, které nemají skutečnou existenci. Podle buddhistické filozofie jsou skutečné pouze jednotliviny (lakṣaṇa). Například termín „kráva“ podle buddhistů neoznačuje nějaký obecný „kravství“, které je přítomné ve všech kravách, ale označuje pouze jednotlivé krávy a všechny ostatní věci, které nejsou krávami, jsou vyloučeny.

Tato debata mezi buddhistickými nominalisty a jejich realistickými oponenty, která trvala v Indii téměř šest set let, vykazuje paralely se středověkými debatami mezi realisty a nominalisty o universáliích.

Nauka o apóze, která zahrnuje oblasti sémantiky, epistemologie a filozofie jazyka, patří mezi klíčová a nejpropracovanější témata buddhistické filozofie.