Popularita veřejných kurzů tvůrčího psaní zaměřených zejména na amatérskou literární tvorbu způsobila, že akademický význam oboru není v českém prostředí v posledních letech dostatečně reflektován. Praxe tvůrčího psaní má přitom ze své podstaty interdisciplinární charakter a může čerpat z různorodých metodologických rámců (například kognitivní věda, dramatická výchova a dramaterapie, narativní koučování, meditační výcvik apod.).

Nejvýhodnějším prezentačním nástrojem se proto jeví multižánrový formát eseje, s jehož tematickými a stylistickými možnostmi autor pracoval již ve svých předchozích publikacích (přítomný svazek završuje volnou trilogii). Každá z kapitol je vystavěna kolem konkrétního souboru cvičení (konstelační postupy v tvorbě básnických textů, kreativní využití seznamů, metoda šesti klobouků Edwarda de Bona, narativní fokalizace aj.). Tento přístup umožňuje zapojení publikace do výuky literatury, nabízí však i podněty pro samostatný rozvoj literární tvořivosti a sebereflexe.