Konec roku, s veškerým shonem a sněhem, Madita zrovna nemá v oblibě. Zima je pro ni spojena s nepříjemnými vzpomínkami a představuje to nejtěžší období v roce. Nejraději by usnula a probudila se až na jaře. Její neteř a malý synovec jí však nechtějí dovolit propadnout smutku. Děti Maditu přemluví, aby společně sepsali, co by si přáli – protože kdy jindy než teď se přání mohou splnit? Madita tedy svěří papíru své touhy, netušíc, že dopis neskončí v koši, kam ho hodila, ale u člověka, který by udělal cokoliv pro to, aby se znovu usmála.