Rozsáhlá bilanční sbírka básníka a novináře Zdeňka Lebla obsahuje 125 básní, do nichž autor vložil sumu svého dosavadního poznání světa. Ironizující a sarkastický tón řady básní je prostředkem, jak se vyrovnat se skepsí a rozčarováním ze současného způsobu lidské existence a ztráty hodnot.

Klíčovým motivem sbírky je osudové ticho smrti předávané z generace na generaci. Zkušenost tohoto ticha ovšem přenést nelze, každý ji objevuje sám. Velkou devizu knihy představuje jazyk, ohýbaný rytmem, košatý neologismy, hravostí a nejširším spektrem básnických možností. Výtvarný doprovod, který konvenuje se snahou knihy poukázat na hořký paradox a ironii zobrazovaných skutečností, vytvořil formou koláží Miroslav Huptych.

Obsáhlým doslovem, nahlížejícím na podstatné souvislosti Leblovy básnické generace a osvětlujícím interpretačně obtížné momenty, doplnil knihu veršů Vladimír Křivánek.