Pro všechny rodilé Malostraňáky je krpál zvaný Petřín už jaksi odjakživa (a tudíž zcela samozřejmě) zároveň tím nejhlubším fekálem i blyštivou monstrancí či snad dokonce svatostánkem v jedné jediné homoloidní podobě. Praotcem kopcem, belhajícím se skrze jejich životy o mnoha tvářích a ročních (jakož i denních a nočních) podobách, zkrátka více než vlastním hrbolkem, na jinak už tak dost hrbolatém lidském těle. Je tedy nad jiné zřejmé, že petřínský ko-ko-kopec nefiguruje v knize jen jako nějaká prachobyčejná a snadno nahraditelná kulisa. Naopak – zcela logicky mu přináleží role jednoho z hlavních protagonistů. Tím dalším, bezesporu hlučnějším, pak zůstává postava Kraťáka (i s jeho malinkatou, nicméně nepřehlédnutelnou maminkou). Reálná figurka z masa a kostitřasu, překypující ovšem zcela iracionálními modely chování. Jakási forma autorova vlastního samo-stínu, jistý druh vyznání a zároveň i privátní projekce starého dobrého přítele... Takže: „Ať vám řádně šmakuje!”