Kniha se zaměřuje na civilní administrativní exilové vlády a na tomto prostředí zkoumá prezentaci československého státu v exilu. Všímá si nejen všedního dne politiků a úřednictva, ale i úlohy ceremonielu a politického marketingu při vytváření československé značky. Exilové vlády za druhé světové války investovaly značné prostředky do své kredibility a také mocenské prostředí kolem Edvarda Beneše přikládalo důraz otázkám reprezentativnosti. Práce sleduje československý exilový „vládnoucí dvůr“ jako velké státnické představení. Zajímá ji scéna s kulisami, rekvizitami, kostýmy a touto perspektivou nahlíží také do zákulisí inscenovaného.

Platí tak tvrzení objevující se v některých pamětech, že českoslovenští úředníci všech platových stupňů dokázali do konce války naspořit značnou část svých platů v britských bankách. Jak si ostatně koncem roku 1942 zapsal do deníku jeden z úředníků exilové vlády: „Ačkoli Němci poslali leteckou pěchotu do Tunisu, ovzduší optimismu trvá. Zastihl jsem naše zřízence, kteří se přeli o to, jaký kurz bude mít anglická libra po válce.“