Středověká bohoslužebná roucha byla zdobena především figurální výšivkou, rostlinný ornament měl jen doplňkový charakter a objevoval se jen zřídka. V 16. století se však situace změnila a po roce 1600 dokonce obrátila.

V souvislosti s cestami do zámoří se značně rozšířil sortiment zobrazovaných květin, které postupně nacházely cestu i do šlechitckých zahrad. Ve specializovaném církevním vyšívačství měly zobrazené květiny většinou i svůj symbolický výklad, některé z nich dokonce s velmi dlouhoou tradicí (růže, lilie, oliva aj.), ale i nové druhy získávaly postupně podobné vyznění (např. jihoamerická mučenka).

Publikace se pokouší postihnout specifické zobrazování květin v církevním prostředí v souvislosti se samotnou bohoslužbou a s důrazem na české země. Zaměřuje se na jejich symbolickou výpověď a pokouší se tento specifický žánr zasadit do širších kulturních souvislostí. Součástí je i bohatá fotografická dokumentace.