V druhé polovině 6. let se na pódiích českých klubů, ale i při hraní pod širým nebem, začali objevovat zpěváci s kytarou, jejichž výpověď o světě byla obsažena zejména v jejich vlastních textech. Tito písničkáři se stali pro tisíce posluchačů nejen nositeli autentické generační výpovědi, ale i zprostředkovateli vztahu k živému básnickému slovu. Lidé si pořizovali nahrávky jejich písní a učili se je zpívat. Antologie Den bude dlouhý, obsahující texty dvaceti devíti autorů, ukazuje, že česká zpívaná pezie je ve svém celku neodmyslitelnou součástí české literatury.