Monografie Jitky Svobodové (1941), první profesorky na pražské Akademii výtvarných umění, kde vedla ateliér kresby, zahrnuje průřez všemi oblastmi její více než padesátileté práce: počínaje ranými obrazy přes tužkové kresby po kresby pastelem, doplněný o objekty, které jsou rovnocennou součástí její tvorby.

Monografii doplňuje obsáhlý výbor ze studií, textů do katalogů a recenzí od řady historiků umění a výtvarných kritiků. V plné míře tak máme možnost vůbec poprvé nahlédnout do uzavřeného, vnitřně soustředěného světa autorky, zabývající se přírodními jevy a věcmi kolem nás. Mnohé ze zařazených děl nikdy nevystavila, ani nereprodukovala.

Její schopnost oddělit podstatné od vedlejšího proniká vrstvy osobní zkušenosti, vyzdvihuje základní rysy každodenního okolí, převrací ustálené vazby předmětů, nechává zaznít prvotní živly. Objevuje plynoucí ve stálém, zneklidňující v trvalém.