Stejně jako ve všech svých knihách, i v této se Josef Fousek dotýká prožívané skutečnosti, nemíjí neduhy nás lidí a společnosti, ale především hledá laskavost a naději.

Ačkoli autor tvrdí, že čím více stárne, tím méně světu rozumí, z jeho textů vyzařuje láska k životu prožitému plnými doušky. Svěřování se jeho čtyřnohé psí kamarádce Fíbí posouvá vyprávění napříč časem – rodina, práce, životopisné momenty, písně, přátelé z divadla, kumštýři, cesty po Evropě i za oceány, láska ke křivoklátskému kraji…