Zatímco Starý zákon se z velké části odehrává na cestě a implicitně vyjevuje samu esenci putování, Nový zákon nás dramaticky dobrodružným cestopisným příběhem uvádí do zcela nové reality putování: zve nás na Cestu radikálně novým způsobem, zve nás na Cestu následování ukřižovaného Mesiáše, na Cestu časem, která ústí do věčnosti; zve nás tak ke zcela nové a nejvyšší dimenzi Cesty: jde o Cestu ze smrti do života, z otroctví do svobody, z nicoty do Boží blízkosti a účasti na vnitřním Božím životě; jde o Cestu pro člověka absolutní – cílem této Cesty je nebeský Jeruzalém, který na mapě světa není, a přitom světem a časem tato Cesta vede. První křesťanský poutník, který se vydal touto překrásnou Cestou, Pavel z Tarsu, se stal patrně nejznámějším cestovatelem na celém světě a jeho cestopisný příběh, který je nedílnou součástí Nového zákona, je i po dvou tisících letech tím nejčtenějším ze všech poutníků světové historie. Nejstarší texty Nového zákona napsal poutník na velmi dobrodružné cestě a celou Bibli lze s velkým užitkem číst jako cestopis, a to cestopis ze všech nejlepší, nejhlubší a nejhodnotnější. Křesťanství je v pravdě poutnické náboženství a teologie je formovaná východním myšlením více, než si obvykle uvědomujeme.