Jako dcera a vnučka prominentních manhattanských právníků je Meredith McKenzieová předurčená k tomu mít jen to nejlepší.

Navštěvuje elitní školy, vybranou společnost a samozřejmě se čeká, že se jednou výhodně vdá. Dětství tráví v Německu, kde její otec působí jako žalobce během Norimberských procesů. Meredith si proto začíná postupně uvědomovat, že boj dobra se zlem nepatří jen do pohádek, ale odehrává se naprosto reálně.

Po návratu do Států se pokouší prosadit jako právnička a vydat se vlastní cestou. Odmítá tradiční postavení poslušné dcerky, a když se její otec stane členem Nejvyššího soudu, sama se angažuje v procesech na ochranu lidských práv a k ukončení války ve Vietnamu. Z Meredith se stává sebevědomá a silná žena, která si, na pozadí důležitých momentů amerických dějin snaží vybojovat vlastní cestu – navzdory neklidné době, společenským předsudkům a rodinným ztrátám.

Ukážka z knihy:

Meredith McKenzieová si téméř dokonale pamatovala den. kdy její otec odešel v únoru roku 1942 do války. I dnes si dokázala vybavit knoflíky na jeho uniformě a to. jak vysoký jí připadal, stále cítila vůni jeho mýdla na holení, když ji políbil na tvář. Kdyby zavřela oči. stál by před ní jako tenkrát. Ostatní části toho dne si už tak živé nepamatovala. Stále však měla před očima obraz své plačící matky i otcových rodičů, kteří ho vyprovázeli pohledem. Dědeček tehdy prohlásil, že je to okamžik, na nějž je třeba být hrdý. Otec narukoval jako důstojník hned po útoku na Pearl Harbor a byl přidělen k armádním právním sborům ve Washingtonu. Bylo mu sedmatřicet let a Mereditluné matce Janet třicet tři. Meredith se blížily šesté narozeniny. Otec jun slíbil, že až se ve Washingtonu trochu usadí, můžou za ním přijet na návštěvu, matka ho pevně objímala a po tvářích ji stékaly slzy. Babička vše brala se stoickým klidem. Přišli se s dědečkem rozloučit se svým synem k němu domů. Robert předpokládal, že na nádraží bude zmatek, navíc neodjíždí daleko za oceán jako mnozí jiní muži, kteří se tam budou loučit se svými drahými.

Když se otec naposledy usmál a zamával jim na rozloučenou, se sportovní taškou přehozenou přes rameno, s důstojnickou čapkou elegantně nasazenou na hlavě a v těžkém kabátě, dědeček vzal Meredith na procházku na čerstvém vzduchu, aby si Janet mohla s tchyní popovídat a uklidnit se. než se dcerka s dědečkem vrátí. Janetim rodiče zemřeli už před mnoha lety a kromě tchána s tchyní už žádné příbuzné neměla.