S Hunterem jsme to vzali od konce.

Potkali jsme se na svatbě – on patřil k přátelům ženicha a já k přátelům nevěsty. Celou svatební hostinu jsme po sobě pokukovali. Jiskřilo to mezi námi. Pak jsem chytila kytici a on podvazek. Když mě konečně vyzval k tanci, mezi řečí navrhnul, abychom dali průchod naší vzájemné přitažlivosti. Jeho nevymáchaná huba mě asi měla odradit, ale opak byl pravdou. Z nějakého důvodu mě to šíleně vzrušovalo.

Skončili jsme spolu na hotelu. Příštího rána jsem odletěla zpátky do New Yorku a nechala mu na nočním stolku falešné telefonní číslo. Často jsem na něj pak myslela, ale po posledním nevydařeném vztahu jsem byla odhodlaná nechat podobné frajírky plavat.

O rok později jsme se s Hunterem potkali na křtu děťátka našich přátel. Přitažlivost se nevytratila, spíš naopak. Napětí mezi námi se dalo krájet. Tentokrát si vyžádal mé skutečné telefonní číslo. Tak jsem mu nechala telefon na svou matku. Měla zvláštní dar zahnat svými hovory o manželství a dětech jakéhokoli chlapa na útěk. Přišlo mi to vtipné, dokud mámě skutečně nezavolal. Nějakým zázrakem se mu podařilo získat si ji. Nemohla jsem tomu uvěřit. Pak mi oznámil, že letí do New Yorku řešit pracovní zakázku a navrhnul, abychom těch osm týdnů v jednom městě strávili oddáváním se vzájemným sexuálním hrátkách. Třeba se nám tak konečně podaří dostat jeden druhého z hlavy. Osm týdnů skvělého sexu bez závazků? Co jsem mohla ztratit? Byla jsem přesvědčená, že nic. Byl to přece jen sex. Dočista bez lásky. Jenže víte, co se říká – jak si usteleš...