Václav Richter (1900-1970), někdejší profesor olomoucké a brněnské univerzity, byl jedním z nejvýznamnějších českých historiků umění 20. století. Výbor shrnuje nejzávažnější časopisecké a dosud nepublikované statě ze všech oblastí, jimiž se Richter zabýval: z dějin velkomoravské a románské architektury, z období barokního umění, práce zabývající se otázkami smyslu, teorie a poslání památkové péče a filozofií dějin umění.Výbor Richterových textů provází úvodní studie editora Zdeňka Kudělky a závěrečná stať Jana Patočky, která se obírá Richterovou filozofickou koncepcí dějin umění.