Divnovlásky Ireny Obermannové jsou volnou variací na předchozí knihu Deník šílené manželky. Ani tentokrát se nenese vyprávění v ufňukaném tónu, mnohem spíš autorka opět nabízí překotné, vtipné a poutavé čtení o svérázné trojici děvčat, které jejich manžel a tatínek ponechal napospas osudu. Zatímco v předešlém příběhu znamenal pro Xénii rozchod s manželem novou, šokující životní zkušenost, kterou se snažila okamžitě a tím pádem i dost nešikovně řešit, nyní se setkáváme s Xénií jakoby dospělejší, samostatnější, ale také osamělejší, což však pro Obermannovou neznamená, že mění tón svého vyprávění: také Divnovlásky jsou rychlou groteskou, kdy se i sebevážnější životní situace mění v pověstnou banánovou slupku, na které hrdinka vždycky uklouzne, a přesto, že ona sama brečí, obecenstvo se směje.