František Gellner patří v české literatuře bezesporu k autorůmznámým. Ačkoliv za svého nedlouhého života vydal jen dvěbásnické sbírky (a třetí připravil k publikaci, vyšla ovšem ažposmrtně), provokující gesto jeho lyriky nepřestává čtenářefascinovat a alespoň několik veršů uvízlo v paměti z dobškolních snad každému – patrně spolu s informacemio bohémských studentských letech, pobytech v Parížiči záhadném zmizení v bojích haličské fronty na samémpočátku první světové války. Autorská osobnost FrantiškaGellnera (1881–1914) ale nabízí v mnoha ohledech pestřejšíspektrum. Kniha František Gellner. Text – obraz – kontextpředstavuje Gellnerovo dílo v neobvyklých či neznámýchperspektivách a souvislostech. Snahou je přitom udržetna zřeteli Gellnera jako tvůrce činného ve dvou oblastechzároveň – literární a výtvarné, a tyto složky jeho díla pakprezentovat pokud možno v jejich různosti, ale také v silnémvzájemném propojení. Konkrétní Gellnerovy texty i kresby,včetně těch publicistických, vytvářených jako efemérkypro denní tisk, jsou potom ve výkladu průběžně osvětlovány sohledem na dobové kontexty, do nichž tyto práce vstupovaly, ato zejména ty, které se v průběhu času částečně či zcelaztratily z horizontu recepce. Postupně jsou tak ohledáványsouvislosti ideologické, společenské a kulturní,z nichž některé jistě lze očekávat (i ty se ale výklad dálepokouší prohloubit či posunout), jiné jsou však akcentoványnově. Kniha v mnohém navazuje na nedávno vydaný souborDílo Františka Gellnera (edd. Jiří Flaišman – Lucie Koříková –Michal Kosák – Jakub Říha, 2012). Ve výkladu jsou využityprameny donedávna neznámé a zatím nezkoumané,vedle nich se však práce pochopitelně opírá o materiály, ježjsou dlouho známy, nezřídka se je ovšem snaží nahlédnoutponěkud jinak, než bylo dosud v gellnerovské literatuřeobvyklé. Cílem není radikálně reinterpretovat to, coz Gellnerova díla zustává zdaleka čtenářsky nejživější, totižjeho lyriku, jako spíše skrze průhledy od prací ležících většinoumimo toto vymezení nabídnout nové, vrstevnatější,komplexnější a vnitřně propojenější čtení celku autorskéhodíla, respektive doby, pro niž a v níž bylo tvořeno.