Tato knížka je Horníčkovou chválou literatury, chválou umění psát a umění číst. Autor se s moudrostí a vtipem, ale i s trochou nostalgie a sentimentu zamýšlí nad knihami svého srdce, cituje z nich a přibližuje čtenáři takové mistry spisovatele, jakými byli či jsou Marcel Proust, Thomas Mann, James Joyce, Vítězslav Nezval, Jaroslav Seifert, Gustav Flaubert, Rainer Maria Rilke, William Saroyan, G. G. Márquez, John Steinbeck, F. M. Dostojevskij, James Thurber, Ota Pavel, Woody Allen a mnozí další. V této společnosti je Miroslavu Horníčkovi náramně dobře a způsob, jakým to sděluje, je důkazem, že Horníček sám mezi výborné spisovatele patří.