Ve 13. století dosáhla přemyslovská epocha kulminačního bodu svého staletéhovývoje. České země tehdy vcházely do styku s migračními pohyby, které měnilyetnické poměry mezi Labem a Odrou. Završování těchto procesů, jejich vztahke staršímu osídlení a tvořící se vazby mezi vesnicí a městem jsou otázky, jimižse kniha zabývá. Právě v nich tkví těžiště příštích výkladů, ukončených rolí jihlavských,brodských a ve vrcholné fázi kutnohorských stříbrných nalezišť. Bez nich bysvětlo světa stěží spatřil „věčný a pevný“ pražský groš, ohlašující nejen zásadní obratv monetární praxi českých zemí, ale také impulz k další hospodářské aktivizacia pokračujícímu posilování „městských“ regionů. Již v hloubi středověku se však dápozorovat také odvrácená strana „pokroku“ a důsledky zásahů do přirozené krajiny.