Věčně mladá víla Slavomila z Vysočiny vypráví, jak je to vlastně s vílami a čím se od sebe odlišují. Podobně jako je tomu u lidí existují víly hodné i zlé, pracovité i líné, chytré i přihlouplé, potměšilé i vlídné, ale i potrhlé. Liší se také tím, co dělají a co se musely naučit, než je jejich královna pustila z vílí říše na svět. A co se jim stane, když to nedělají. Na takovou vílu, která neplní svůj úkol, se třeba přižene vítr a rozfouká ji na cáry mlhy. Anebo se změní v divoženku či smutnou bludičku. Čtenáři zjistí, že jsou víly studánkové, lesní, luční, i mnohé jiné, a Slavomila se zmiňuje také o některých zvláště pozoruhodných a cizokrajných vílách, které pocházejí kupříkladu z africké Sahary. Na začátku a na konci knížky je mapka s výskytem víl na našem území, můžete si tak zjistit, kde která přebývá.