Na stránkách strhujícího fantasy románu, v němž se odehrává boj o osud světa, Zaklínač III. Krev elfů, který napsal Andrzej Sapkowski, se poprvé setkáváme s oblíbenými hrdiny ze Sapkowského povídek.

Cintra je v troskách a stala se nilfgaardským protektorátem. Válka hrozí, že zasáhne i všechy okolní země, jež se stanou vazalskými provinciemi pod nadvládou nilfgaardského císaře Emhyra.

Jediný, kdo může válečné štěstí vychýlit na jednu či na druhou stranu, je zmizelá princezna Cirilla, vnučka cintránské královny Calanthé. A tak ji hledají snad všichni – jedni aby s ní uzavřeli dynastický sňatek, druzí aby něco takového znemožnili.

Je na Geraltovi, aby s pomocí svých přátel splnil slib, že malou princezničku ochrání. Úkol je to těžký, vždyť válečnou mašinerii nějaké bajky o Osudu a Dítěti-překvapení nijak zvlášť nezajímají…

Napínavý fantasy román Krevelfů jednoho z nejslavnějších autorů této literatury Andrzeje Sapkowského je první díl Ságy o Zaklínači. Romány apovídky zařazené do Ságy popisují osudy zaklínače Geraltaz Rivie ajeho malé svěřenkyně Ciri.

Sapkowského romány se řadí mezi tonejlepší z fantasy literatury, co bylo napsáno. V knize vystupují kromě klasické postavy elfů, trpaslíků, mistrů magie a mistrů meče.
Zaklínači z Kaer Morhenu byly jako děti lidmi, nyní jsouz nich mutanti. Vytvoření k ochraně lidí. Perfektně vycvičení zabijáci nestvůr a příšer. Zesvěta jsou vyloučeni a zatracováni, nestranní, a sexuální samotáři. Geralt z Rivie, Bílý vlk, není tak docela jako ostatní zaklínači…

Zaklínače provází pěvec a trubadúr Marigold, vtipný, leč zbabělý glosátor Geraltových skutků. Také nádherná čarodějka Yennefer spojená s Geraltem podivným a osudovým milostným poutem.

Ciri je „dítě osudu“, dítě překvapení, darované jako odměna za záchranu života. Válka zničila Cinrtru, její rodné město, země je zpustošená a hrozí další válka. Ciri je poslední potomek králůz Cintry, pátrají po ní její příznivci i nepřátelé, jedni aby ji výhodně provdali, druzí aby ji sprovodili ze světa. Gerlat ji chránípřed všemi a učí ji umění meče.
Kniha, kterou nelze nedočíst do konce. A s napětím čekat na další díl.

Ukážka z knihy:

Kapitola první

Město hořelo.
Úzké uličky vedoucí k příkopu, k prvnímu pásu opevnění, sálaly žárem. Valil se z nich hustý dým, plameny požíraly střechy domů, olizovaly hradní zdi. Ze západu, od přístavní brány se rozléhal hluk, zvuky urputného boje, tupé, hradbou otřásající údery beranidla.
Útočníci se objevili znenadání – prolomili barikádu slabě hájenounepočetnými vojáky, měšťany s halabardami a kušovníky z cechů. Koně s černými čabrakami přeletěli nad zátarasem jako duchové, blýskavé čepele rozsévaly smrt mezi prchajícími obránci.
Ciri ucítila, jak vezoucí ji rytíř zvedá koně na zadní. Uslyšela jeho křik. Drž se, křičel. Drž se!
Předhonili je další jezdci v barvách Cintry, v trysku se srazili silfgaarďany. Zahlédla to jen na okamžik, koutkem oka – šílený vír modrozlatých a černých plášťů. Řinčení oceli, třesk zbraní o štíty, ržání koní…
Křik. Ne, ne křik. Řev.
Drž se!
Strach. Prsty svírající řemen postroje umdlévají bolestí každéhootřesu, každého trhnutí, každého skoku koně. Křečovitě skrčené nohy nenacházejí oporu, oči slzí z kouře. Jezdcova paže ji tiskne, tlačí, bolestivě hmoždí žebra. Okolo se rozléhá křik. Takový ještě nikdyneslyšela. Co je třeba udělat člověku, aby tak křičel?
Strach. Dusící, ochromující, nepotlačitelný strach.