Soubor aktuálních povídek a fejetonů od všestranné autorky, scénáristky a moderátorky, které jsou určeny i pro všechny, kteří nejsou in. Halina Pawlowská své postřehy koření vydatnou porcí sebeironie, vtipné nadsázky a prozrazuje mnoho ze svého soukromí. Knihou se prolínají půvabné ilustrace Eriky Bornové.

"Za poslední roky jsem napsala asi čtyřicet povídek, postřehů, fejetonů a reportáží. Společné mají to, že všechny vznikly v jedné etapě mého života. Společné mají to, že všechny končí dobře. A všechny jsou v této knize! Věřím v happy endy!

A proto je logické, že věřím i tomu, že se vám právě tahle knížka bude líbit.

A kdyby ne, tak... tak ji darujte někomu inteligentnějšímu!"

Výrazná postava české současné literatury Halina Pawlowská ve své knize Ještěže nejsem papež přináší vydatnou porci povídek, reportáží a fejetonů. Vtipné postřehy doprovází kouzelné ilustrace Eriky Bornové.

Velké téma Haliny Pawlowské jsou absurdní a neuvěřitelné situace, ke kterým dochází v běžném životě. Píše o Absurdistánu kolem nás a v nás samotných. Nešetří naše podvody, lenost a už vůbec ne věčnou lidskou blbost. Povídky v knize Ještě že nejsem papež nejsou zdaleka tak depresivní, naopak přinášejí milý a laskavý humor, a co víc, šťastné konce.

Halina Pawlowská píše své knihy s jednoduchým, ale nadčasovým humorem, který se často stává smutným svědectvím o dnešní době.

Pochopte to přece!
Oslovili mne z jedné z televizí a nabídli mi, abych jim dělala šéfa projektu. Šlo o nový seriál a já dostala za úkol sestavit tým, s kterým budu kráčet vpřed k seriálovým zítřkům. Řekla jsem to Karolíně. Chodila se mnou na FAMU, problém byl jen v tom, že v praxi se scénáristikou nikdy neživila, a tak trvalo dost dlouho, než do toho zase přišla. To právě přišly v televizi nařadu nové změny, přišel nový šéf, přišly nové zaměstnanecké struktury a já musela odejít z funkce „šéfa projektu.“ Na mé místo přišla Karolína. Trošinku (ale jen docelatrošinku) omluvně se na mě usmála a řekla: „Jsem samoživitelka. Pochop to přece!“

Nechápala jsem to. Ani jsem nepochopila našeho bytného Nováka, který chtěl, abychom se vystěhovali a on mohl náš byt pronajmout zahraniční firmě...

Nepochopila jsem ani Ludvíka, který přestal psát básně a podepsal se pod čtyři moje písničky. Nějak jsem nepochopila, že má první láska prodalaskandálnímu plátku našespolečnéfotky a zdálo se mi i dost nepochopitelné, že mimůjbratranec zatajil dědictví po babičce.

Taky jsem nepochopila, že pro mou neteř nebyl problém za slušnou sumu ukázat i svou nejneslušnější skulinku, a naprosto jsem neměla pochopení pro svého muže, když mě vyměnil zamodel odvacet kilo mladší.

A tak jsem šla k psychiatrovi. Ten mi, pochopitelně, předepsaltunu prášku a pak mi řekl: „Pochopte to přece! Vdnešní době je naprosto nutné, aby každý myslel na sebe!“