Superlativy tomuto městu skutečně nechybějí. Není snad návštěvníka, který by jím nebyl hluboce zasažen a který by našel město jemu rovné… Sankt-Petěrburg, který se na počátku první světové války nazýval Petrograd a pak nesl téměř 70 let jméno sovětského revolucionáře a zakladatele státu V. I. Lenina, se nyní - na přání většiny svých obyvatel, kteří městu beztak říkali s oblibou jen "Pitěr" - jmenuje opět Sankt-Petěrburg (česky Petrohrad). Dnes je město na krásné řece Něvě opět otevřeno zahraničním návštěvníkům. Více než v kterémkoliv jiném evropském městě, dokonce i více než v Benátkách, s nimiž je Petrohrad znovu a znovu srovnáván, tu budete mít dojem, že se procházíte skanzenem architektury. Nikde jinde spolu stavby tak neladí, nikde jinde není architektonická koncepce historické části města tak živoucí jako v Petrohradě. Vždyť město - přinejmenším jeho jádro - vzniklo prakticky na základě přání a rozkazu jediného člověka, na základě jediného autokratického činu. Petr I., v literatuře nazývaný "Veliký".Petrohrad je městem, které se tolik liší od ostatních ruských měst právě proto, že vlastní bezmála vše, co jiným zpravidla schází: architektonickou koncepci, téměř jednotný styl, ovlivněný navíc západní Evropou, velkorysost, a především otevřenost zahraničnímu světu.