Napěvky, trylky, sčasovky a spletny. Tak Janáček pojmenovalsvé hudební útvary. A jsou to nejkratšísekvence tónů dávající hudební smysl a obsahujícíhudebni sdílení. V lingvistice by tomu asi odpovídalmorfém. Janáčkovy hudebni kejkle s útržky melodií setrochu podobají namátkovému tahání rozstřihanýchtextů na jednotlivá slova z klobouku, jímž dadaisté dobizarních kombinací sestavovali na první pohled vzájemněnesouvisející sdělení a objevovali v nich novésouvislosti, nové obsahy a nové významy, jaké si tradičnípoetický řád nedokázal představit. Janáček to dělal podobně ze zdánlivě nesouvislých notových zápisků, náhodně odposlouchaných, pečlivě zapisovaných a pak pracně kombinovaných v nové melodické struktury.