"Můžete třeba říct: vrahem je spisovatel, čtenář je detektiv, obětí je kniha. Nebo možná je vrahem spisovatel, detektiv je kritik a obětí čtenář... Jen nezapomeňte - až výkřik dozní a vy rozsvítíte: podle pravidel hry musím vždycky lhát. A teď: věříte mi?" Tato sbírka povídek a básní v próze od největší kanadské spisovatelky je nádherně bizarní: chléb v jejím podání věru nevyvolává představu oněch uklidňujících bochníků, šťastné konce nejsou tak docela šťastné, cynické pětileté děti vaří jedovatý lektvar a v dětské (?) hře "na vraha" musíte bezpodmínečně vědět, kdy je nejlepší přestat... Otázka zní: dokážete to vy, čtenáři?