Text románu působí jako silná osobní zpověď, niterné ohlédnutí za začátkem, vývojem a náhlým koncem jednoho milostného vztahu. Louise přijíždí krátce po druhé světové válce do Londýna, kde se setkává s psychiatrem Robertem Gordonem. Ten ji nijak nepřitahuje, přesto se mu po kratičké známosti oddá na lavičce v parku. Od začátku víme, že jde o vztah submisivní: Gordon se Louisy zmocňuje pokaždé brutálně, tak trochu ji i znásilňuje, a to nejen fyzicky, ale i verbálně. Nejde však o explicitně popsané sexuální scény, vše se odehrává v sugestivních náznacích. Román je zároveň „dobrodružstvím“ lingvistickým, neboť autorka „hledá slova“, jimiž by vypravěčka popsala své choulostivé prožitky – používá dnes již zautomatizované výrazy, například z oblasti psychoanalýzy. Kniha je rovněž pozoruhodná jako dokument doby.