... Pokusíme se ptát na smysl života. Je to nejvyšší otázka, kterou si duchovně vyspělý člověk může dát. Ve vývojové řadě živočišných druhů je to totiž teprve člověk, který si ji může položit, uvažovat o ní a pátrat ve své poměrné duchovní schopnosti po poměrně hlubokém pochopení.Je to klíčová otázka, která po tisíciletí zaměstnávala duchovně myslící jedince, kteří správně tušili, že je branou k dokonalejší až dokonalé duchovní vývojové cestě, že je branou k pochopení bytí Tvůrčího díla. A proto, že je též branou k pochopení sebe sama, - k našemu pojmu "já jsem", - k pochopení sebe v celkovém Bytí. K vlastnímu postoji vůči svému okolí, živému (organickému) i neživému (anorganickému). K pochopení své vlastní bytosti jako součástky celkové bytostné vývojové řady. K pochopení bratrství se vším, co jest jako jiná životní jednotka, než jsem já, ke stálému prohlubování svého chápání a pochopení až k poznatku, že vše, co jest, jsem já, - já, tato bytost, která je nyní člověkem, tato jednotka, která je částkou v nekonečném moři ostatních částek. A přece já jsem jednotou, jsem tím celkovým nekonečným Bytím, jsem všemi ostatními částkami, které jsem doposud považoval za oddělené, jednotlivé, - specifické bytosti. Pak ne mnohost a pestrost Tvůrčího díla, jak se mně doposud zdálo, ale jen jednota, vždy a všude.Je to věčná otázka, která nutně vzniká na určité výši duchovního vývoje, která provokuje odpověď v hlubinách ducha, kam nižší vývojový tvor než člověk ještě svojí myslí nemůže dosáhnout.Je to otázka, která ve všech dobách a ve všech duchovních kulturách přímo nebo nepřímo zaměstnávala člověka a tvořila základní a výchozí problém všech původních a pravých duchovních nauk.Budeme se jí nyní zabývat. Bude hovořeno k těm, kteří již mnohé z duchovní nauky znají a kterým jsou známy alespoň běžné pojmy, obsažené v předchozích přednáškách.Bude nutno přemýšlet o každé větě. Jestliže se bude zdát, že jsi pochopil, snaž se pochopit ještě hlouběji. Budeš-li vědět, že jsi pochopil vše, začti se znovu a pochopíš více... (str. 8)