Čajovna v Tokiu
od Julie Caplinová z vydavateľstva GRADA Publishing, a.s. marec, 2021
Čajovna v Tokiu
od Julie Caplinová z vydavateľstva GRADA Publishing, a.s. marec, 2021
Autor: | Julie Caplinová |
Vydavateľstvo: | GRADA Publishing, a.s. |
Rok vydania: | marec, 2021 |
Rok poslednej dotlače: | júl, 2021 |
EAN: | 9788027112326 |
ISBN: | 978-80-271-1232-6 |
Počet strán: | 328 |
Typ tovaru: | Brožovaná bez prebalu, lesklá |
Jazyk: | český |
Rozmery: | 146x207x29 mm |
Edícia: | Romantické úteky |
Žáner: | Milostné romány |
Vydanie: | 1 |
Viac o knihe Čajovna v Tokiu (Julie Caplinová)
Fiona bloguje o cestování, své největší vášni. Na prvním místě seznamu jejích vysněných destinací je, a vždy bylo, Japonsko. Když vyhraje plně hrazenou cestu do země vycházejícího slunce, neváhá tak ani vteřinu.
Pulzující velkoměsto, nekonečně vysoké mrakodrapy, exotické vůně - Fiona je na vrcholu blaha. Ovšem jen do chvíle, než v Tokiu potká muže, který jí před deseti lety zlomil srdce - charismatického fotografa Gabea.
Nečekané setkání oživí bolestivé vzpomínky. Fionina vysněná cesta se tak okamžitě ocitne v troskách. Zapálená cestovatelka se ale rozhodne dát šanci letitému - a prý magickému - čajovému rituálu štěstí…
Pomůže Fioně kouzlo malé tokijské čajovny uprostřed chrámů a rozkvetlých třešňových stromů zachránit cestu? Začne snad společně s Gabem vidět život - a jeden druhého - v jiném světle?
Ukážka z knihy:
Kapitola
Mezinárodní letiště Haneda Tokio
„Splyň s davem, Fiono, splyň s davem,“ opakovala si starou známou mantru a nervózně se tahala za konec blonďatého copu. Stála při tom na jedné noze a nártem druhé si třela lýtko jako nerozhodný čáp. Bylo naprosto směšné chtít splynout s davem, když ji obklopovaly samé droboučké afektované tmavovlásky a pobíhaly sem a tam jako pilní mravenci. Měly jemné rysy a nádherně husté, lesklé vlasy a Fiona si mezi nimi připadala jako mamut na přehlídkovém molu v Paříži. Na strašlivý okamžik jí připadalo, že je zpátky ve škole mezi hezkými spolužačkami, které nad ní opovržlivě ohrnují nos.
Chtěla se uklidnit dlouhým nádechem, ale místo toho se jí z hrdla vydral utrápený povzdech. Připadalo jí, že všem ostatním cestujícím někdo přišel naproti. Rozhlédli se a v rukou některého ze štíhlých mužů v perfektně padnoucím obleku uviděli cedulku se svým jménem. Fiona si vybavila, jaké to bylo, když zůstávala ve školce jako poslední, nebo když při tělocviku platila za tu nešiku, kterou ve svém týmu nikdo nechce.
Snad na ní není vidět, jak je nervózní. Znovu přejela pohledem po bílých cedulkách a pátrala po svém jméně. Z hluku velkého letiště jí zvonilo v uších a vzadu na krku se jí začínaly ježit chloupky nepříjemným tušením, že něco není v pořádku.