Je jí skoro čtyřicet, má dvě děti, lehkou nadváhu, práci, kterou nenávidí, a pocit, že se s tím nedá vůbec nic dělat (tedy ne s těmi dětmi). Ženy v jejím okolí jsou na tom podobně, i když každá z nich pojímá mateřství jiným způsobem. Jaké máte šance, když toužíte být alespoň ucházející matkou, a přitom nechcete, aby náplní vašeho života byly jen děti? A dá se krize středního věku překonat běháním?