Čo by sa mohlo stať, keby Amerika obrátila svoje najničivejšie politiky a smrtiace zbrane proti sebe?

Keď v roku 2074 vypukne druhá americká občianska vojna, je Sarat Chestnutové z Louisiany iba šesť rokov. Aj ona však vie, že ropa je zakázaná, Louisiana napoly pod vodou a oblohu križujú bezpilotné Drone. Keď zabijú jej otca a rodinu presunú do Camp Patience, tábora pre presídlencov, nové prostredie sa jej dostane pod kožu. Avšak nie všetci v Camp Patience sú tými, za koho sa vydávajú.

Sarat sa spriatelí s tajomným funkcionárom, pod ktorého vplyvom sa z nej stáva smrtiaci vojnový nástroj. Rozhodnutia, ktoré urobia, majú obrovské dôsledky nielen pre Sarat samotnú, ale aj pre jej rodinu a krajinu a ovplyvní ďalšie generácie jej príbuzných aj cudzích ľudí.

Ukážka z knihy:

PROLOG

Jako malý jsem sbíral pohlednice. V sirotčinci jsem na ně měl pod postelí krabici od bot. Když jsem se pak v New Anchorage poprvé přestěhoval do vlastního, uložil jsem ji na dno starého barelu v hroutící se kůlně. Větší část života jsem se věnoval studiu válečných dějin a sbírka idealizovaných, poklidných výjevů ze zmizelého světa mi dodávala určitý pocit rovnováhy.

Občas jsem si říkal, že barel vyhodím. Bál jsem se, že kdyby si ho někdo všiml, třeba kolega z univerzity, považoval by ho za křiklavý politický symbol podobný separatistickým vlajkám nebo vykuchaným sporťákům, které jsou občas k vidění před domy v někdejším erku. Za bezzubý odznak rebelství, talisman ze zahubené a zhoubné minulosti. Narodil jsem se koneckonců na Jihu. Sice jsem se jako šestiletý ocitl na neutrálním území a nikdy o prvních letech svého života s nikým nemluvil, někteří kolegové mé však přece jen mohli v skrytu duše podezírat, že mi v žilách stále koluje kapka odbojné erkovské krve.

Nejradši mám pohlednice ze třicátých a čtyřicátých let dvacátého prvního století, z posledních dekád před tím, než se proti naší vlasti obrátil celý svět a naše vlast se obrátila sama proti sobě. Pohlednice s obrázky rozlehlých pláží, které mezitím pohltil stoupající oceán, se snímky Jihozápadu, ze kterého mezitím zbyly jen žhavé uhlíky, s fotografiemi liduprázdných středozápadních plání, které se tehdy pod modrou oblohou táhly donekonečna a které mezitím vnitrozemský exodus zaplnil novousedlíky z přímořských oblastí. Je to obrazová připomínka Ameriky, jaká byla na začátku dvacátého prvního století: jejího rozmachu, nespoutanosti, zaslepenosti.