Po smrti matky, slávnej maliarky, s ktorou cestovala po celom svete, zostala Felicity sama. Vydala sa za novinára Quinna a rada sa stala súčasťou jeho rodiny. Život na vidieku bol ale tak pokojný a predvídateľný. Potom raz zacítila vo vzduchu podivne známu vôňu, ktorá jej pripomenula dávnu lásku. Vôňa sa objavovala čoraz častejšie a Felicity začala cítiť pochybnosti. Má sa vydať za hlasom srdca a tajomnou vôňou? Alebo si s ňou len pohráva jej myseľ?

Kniha je v českom jazyku. 

Ukážka z knihy:

Kapitola druhá

Ve vlaku z Londýna jsem se opřela o Quinnovo rameno, napůl dřímala a pokoušela se vybavit si vůni, po jejíchž stopách jsem šla v Richmondu. Z paměti se mi už téměř vytratila, ale určitě v sobě měla něco květinového, něco exotického. Něco, co jsem cítila mnohokrát předtím, jenomže nevím s jistotou kde a za jakých okolností.

Nemusela nutně patřit ženě, kterou jsem sledovala. Asi doprovázela někoho jiného, což vysvětluje, proč zmizela, když jsem neznámou dostihla. Možná že se táhla od květin rostoucích v truhlíku upevněném na okenní římse nebo na záhonu v zahradě. Možná že se šířila z flakonu prostě vyhozeného na ulici z módního butiku a čirou náhodou se podobala jinému parfému, který jsem znala.

Když jsme pak z nádraží jeli autem domů do Tillingfordu, spustila jsem okénko, abych se osvěžila čerstvým vzduchem, probrala se a trochu se vzchopila.

„Tak tedy Madelyne se nemůže dočkat tvé nové knihy?“ prohodil Quinn, i když jsme vše podrobné prodiskutovali při večeři. Nebo přinejmenším prodiskutovali do míry, jakou jsem považovala za dostatečnou.

„Řekla, že se na rukopis těší.“