Tento napínavý fantasy príbeh sa odohráva v prostredí známom z autorkinej predchádzajúcej knižnej série, avšak o generáciu neskôr. Je presiaknutý temnou mágiou, nebezpečenstvami, z ktorých tuhne krv v žilách. Dve nezabudnuteľné postavy sa pohybujú na tenučkej hrane medzi životom a smrťou – Adrian sul'Han, prezývaný Ash, školený liečiteľ obdarený magickými schopnosťami, syn kráľovnej Fellsu a najvyššieho kúzelníka, ktorý horí túžbou pomstiť smrť svojho otca, a Jenna Blandelowová, dievča so zvláštnym znamením, ktorú jej tajomní rodičia po narodení opustili. Ich cesty sa pretnú v Ardene. Spája ich nenávisť k bezcitnému kráľovi. Podarí sa im ho odstrániť a zabrániť tak vojne? A dočká sa ich láska naplnenia?

Ukážka z knihy:

LÉČITEL

Oproti mrazivému počasí venku bylo ve stáji příjemné teplo a zadýcháno a oživovaly ji zvuky odpočívajících koní.

Adrian suTHan si stáhl rukavice zateplené ovčím rounem a nacpal je do kapes. Ze všeho nejdřív se šel přesvědčit, jestli je otcův poník, nejmladší z dlouhé linie Raggerů, ještě pořád ve svém stáni.

Byl tam, vystrkoval hlavu přes dvířka boxu a jako obvykle se natahoval pro příděl krmení. Takže otec z města neodjel. Alespoň zatím ne. Adrian si s ním musí promluvit, dřív než to udělá.

Pokračoval kolem řady boxů, aby zkontroloval tu grošovanou kobylu. Vyšla mu vstříc a dotýkala se pysky jeho ruky v naději, že dostane něco dobrého. Adrian ji pečlivě prohlížel. Oči měla jasné, uši vytrčené vpřed, a když ji pohladil, cítil, že svaly na kohoutku nabývají na objemu.

Volnou ruku zastrčil pod kabát, uchopil svůj amulet, vyslal do kobyly paprsek kouzel a pátral po obtížích.

Ke své úlevě zjistil, že doběla rozžhavená infekce už je skoro pryč.

„Dostaneš se z toho," zabroukal a pohladil ji po hlavě. Byla to pravda a byl na to hrdý.

Za sebou uslyšel Mancyiny kulhavé kroky. „Hned jsem si myslela, že jsi to ty, hochu," prohlásila, když k němu došla. „Přišel ses podívat na Priscillu? Je neuvěřitelné, co jsi s ní dokázal. Myslela jsem, že o ni přijdu, a teď je jako znovuzrozená."

„Vlastně hledám tátu, ale říkal jsem si, že když už jsem tady, tak bych se na ni mohl mrknout," odpověděl Adrian. „Neviděla jste ho?"

Zavrtěla hlavou. „Dneska ne." Ve tváři seji mihla obava. „Nemyslíš si snad, že by se sem Nejvyšší kouzelník chystal? Víš, dneska jsem nějaká pomalá a zatím jsem stačila poklidit jen v předních stájích. Potřebuju..."

„Nedělejte si starosti," zdvihl Adrian obě ruce. „Jen jsem si říkal, jestli se tu náhodou nestavil."

Mancy sloužila v armádě, ale momentálně ji přeřadili do stájí, než se jí zahojí ošklivá rána na noze, kterou jí uštědřil jeden z těch obojkem spoutaných mágů z ar-denského království. Adrian teď od rány nemohl odtrhnout zrak. Bylo mu jasné, že se nehojí, jak by měla. Rád by věděl proč.

Po pravdě řečeno se kolem Mancy vznášel puch smrti.

„No tak, posloucháš mě vůbec?"

Teprve teď si Adrian uvědomil, že se ho Mancy na něco ptala. „Pardon," omluvil se a snažil se soustředit na jejich rozhovor. „Co jste říkala?"

„Ptala jsem se, jestli už jí můžu dávat normální krmení," zopakovala trochu nabručeně Mancy.

„Aha. No, ještě tak dva dny jí dávejte spařené otruby a pak už ji můžete krmit jako ostatní." Válka již zuřila čtvrt století a zrní nebylo nazbyt. Nikdo ve Fellsmarch se nemusel bát, že přibere.