Když Jan Novák komponoval v roce 1976 v Riva del Garda v Itálii Sonatinu pro flétnu a klavír, myslel na mladé začínající flétnisty. I když je Sonatina velmi vhodná pro žáky a pokročilejší amatéry, má své místo také na koncertním programu.Skladba má klasicky čtyřvětou sonátovou formu. Po volné kadenci první věty přichází kontrastní rytmické téma. Druhá věta, která zachovává formu ABA přináší lyrickou melodii evokující moravský folklor, který tolik inspiroval Novákovo dílo. Kontrast mezi flétnou a klavírem nastoluje třetí věta: prostá flétnová melodie je podložena bohatě rytmizovanou harmonickou fakturou klavírního doprovodu. Naproti tomu rovnocenné partnerství obou nástrojů je slyšitelné ve finální větě se složitější a efektní rytmikou při souhře.