urtext podle Souborného kritického vydání děl Leoše Janáčka - předmluva Miloše Štědroně (cz./ger./eng.) - rekonstrukce původního znění - výrazné slyšitelné změny v podobě díla Janáčkův Smyčcový kvartet č. 2 Listy důvěrné patří k vrcholům moderní kvartetní literatury. Vznikl v posledním roce skladatelova života, mezi 29. lednem a 19. únorem 1928, inspirován nevšedním milostným citem, který Janáček v pozdním věku choval vůči Kamile Stösslové (1891-1935). Kompozičně neobyčejně průbojného díla se ujalo Moravské kvarteto, Janáček se zúčastnil celkem tří zkoušek v květnu a červnu 1928, které měly za následek mj. ústupek od požadavku hry na violu d'amour, obsazované skladatelem od opery Osud v řadě děl jako symbol lásky. Po Janáčkově nečekané smrti (12. srpna 1928) se hlavním problémem Listů důvěrných stal nejistý vývoj skladatelovy intence. Dochovaný opis partitury a oba rozpisy partů sice obsahují množství posunů, tyto prameny však nejsou jednoznačně autorizované. Proto se nová edice - vůbec poprvé - vrací k Janáčkovu autografu jako hlavnímu, nejbezpečnějšímu prameni, a na jeho základě rekonstruuje stav, ve kterém se skladba nalézala v době Janáčkovy smrti. Notový text, převzatý ze Souborného kritického vydání děl Leoše Janáčka (svazek E/4), je tedy oproštěn od nepůvodních vrstev zápisu, a doznává tak výrazných slyšitelných změn proti starším edicím. Zároveň nabízí interpretovi svobodu, nezbytnou k uchopení díla.