Tématem knihy jsou širší filosofické i mimofilosofické souvislosti Wittgensteinova argumentu proti soukromému jazyku. Vedle Wittgensteinovy teze, že „soukromý jazyk“ je pojmový spor, zatěžující řadu starších filosofických pojetí jazyka a významu, klade autor popis a filosofickou analýzu různých parajazykových fenoménů, jakými jsou jazyky dvojčat či glossolalie, a poukazuje na fakt, že (post)wittgensteinovská tradice systematickým omezováním role soukromého a vnitřního opomíjí některé aspekty reálného fungování jazyka. Filosofii může v jeho zachycení napomoci empiričtější a více interdisciplinární přístup.