Vnímání není pro Merleau-Pontyho jedním z možných témat filosofie, nýbrž jejím východiskem. Kniha charakterizuje pozici francouzského fenomenologa vzhledem k některým naukám britského empirismu, Descartovi a Husserlovi. Přitom sleduje, jaké důsledky z této pozice plynou při zkoumání tematických okruhů, jako je vlastní tělo, věc, čas, řeč či obecné pojmy. Na různých tématech se tak snaží přesně uchopit a kriticky promyslet Merleau-Pontyho tezi o „primátu vnímání“.