Rozsáhlá monografie věnovaná tématu šíření koncilních myšlenek v české společnosti od 60. let 20. století až do roku 1989, založená na původním archivním výzkumu i na vzpomínkách pamětníků. Publikace přináší rozbor vztahu socialistického státu ke koncilu, analýzu souvislosti mezi společenským a církevním vývojem v letech politického a kulturního uvolnění, interpretaci teologických, institucionálních a kulturních podnětů souvisejících s „koncilní generací" významných reprezentantů katolické církve. Kniha nepomíjí ani aspekt ekumenických vztahů, které koncil vyvolal v život, a klade důraz na liturgickou reformu i některé významné podněty křesťanskému umění.„...Nejvíce mne zaujaly citované historické prameny, dosud zřejmě neznámé, o chování a jednání českých účastníků 2. vatikánského koncilu. S odstupem času a při hodnocení je dobré mít na paměti, v jak náročných a těžkých podmínkách a pod jak velkým tlakem režimu mnozí z nich žili. Kniha se tak stává zajímavým podnětem i reflexí dopadů koncilu do naší církve. Dnešní, často velmi schematické vnímání koncilu je třeba obohacovat právě o svědectví současníků, jak to činí tato práce."DOMINIK KARDINÁL DUKA, arcibiskup pražský a primas český