Osm klavírních sonát tvoří ve Fišerově díle svébytný celek. Druhou sonátu (1956) skladatel z repertoáru svých skladeb později vyloučil. V případě třetí sonáty s podtitulem Fantasie (1960) se jedná o dvouvětou kompozici, ve které je i nadále zásadní formou výstavby hudební plochy konfrontace prudkých kontrastů na úrovni tempa a nálady. Počínaje čtvrtou sonátou (1962-1964) vytvořil Fišer typ jednověté výrazově i formálně soustředěné kompozice, u níž je patrný vývoj směrem k větší sevřenosti hudebního tvaru s působivou stručností výpovědi. Pátá sonáta je z roku 1974, šestá sonáta z roku 1978. Sedmou sonátu z roku 1985 skladatel věnoval Františku Maxiánovi, osmá sonáta je z roku 1996 . První klavírní sonáta vznikla v roce 1955. Fišer ji komponoval v posledním ročníku Pražské konzervatoře pod vedením Emila Hlobila. Skladba patří mezi skladatelovy rané kompozice, v nichž Fišer stále ještě respektuje tradiční kompoziční koncepci. Na rozdíl od vrcholných a pozdních klavírních sonát je tato sonáta třívětá. Každá věta představuje tradiční formu klasicko-romantické tradice. Sonátu premiéroval Fišerův spolužák a kamarád Antonín Jemelík 30. ledna 1956 v divadle D34. Nová sazba této skladby vychází z dosud jediného vydání (SNKLHU, 1957), pouze na několika sporných místech bylo přihlédnuto k autorovu rukopisu (uložen v Národním muzeu - Českém muzeu hudby, číslo přírůstku 297/2006).