V roce 1924 učinilo na Janáčka dojem umění klavírního virtuoza Jana Heřmana. To byl první popud k napsání koncertantní skladby pro klavír. Janáček nezamýšlel ovšem koncert s orchestrem, ale concertino, kde se k sólovému klavíru s typickou pro něj úsporností připojují další nástroje: v první větě pouze lesní roh, ve druhé Es klarinet; teprve od závěru druhé věty se přidávají ostatní nástroje - dvoje housle, viola a fagot. Concertino se po premiéře v únoru 1926 zařadilo vedle dechového sextetu Mládí a I. smyčcového kvartetu k nejoriginálnějším komorním partiturám svého autora.