V roce 1746 vznikl v dílně dvorního malíře císařovny Marie Terezie Michelangela Unterbergera obraz s alegorií Triumfu obnovujícího se Dne nad Nocí. Znázornění vlády dne a světla nad nocí a temnotou představovalo v očích objednavatele díla, olomouckého knížete-biskupa Ferdinanda Julia hraběte z Troyeru, téma umožňující vyjádřit obecné a abstraktní principy, z nichž vycházela jeho legitimita a moc. Tak jako ráno přichází po temné noci, tak se i po smrti jeho předchůdce obnovuje v osobě nastupujícího knížete-biskupa násilně přerušená posloupnost a kontinuita jeho úřadu. Kniha ukazuje na příkladu jedné významné společenské vrstvy barokní doby, že umění nebylo a není pouze předmětem estetického vnímání, ale také prostředkem utváření společnosti, její historické paměti, společných kulturních hodnot či politických idejí, a že podněcovalo v divácích škálu reakcí, očekávání a interpretací. Autor provází čtenáře šlechtickými paláci a rezidencemi a ukazuje, jaké společenské rituály a ceremoniály se v nich v baroku odehrávaly a jakou roli přitom hrálo jejich umělecké vybavení a výzdoba.V neposlední řadě se také zamýšlí nad dobovými způsoby vnímání obrazů v sakrálním i profánním prostoru, jakož i nad proměnami pohledu na umění a jeho oceňování v době, kdy namísto stále se obnovujícího dne barokní éry začíná oblaka a stíny prozařovat světlo osvícenství.