Deníky, které si v letech 1940–1946 vedla Hana Bořkovcová, zaznamenávajíudálosti od doby nástupu protižidovských opatření, přes lágry, osvobozeníaž k návratu zpět do „běžného“ poválečného života.

Zápisy z doby předtransportem do Terezína podávají obraz života v zužujícím se prostoru „ghettabeze zdí“, života poznamenaného hrozbou transportů, jimiž postupněodcházejí příbuzní a přátelé; záznamy zachycují prostředí pražské židovskéškoly, fungování Židovské obce i okruh mladých sionistů, scházejících se naHagiboru. Rok a dva měsíce prožila Hana v Terezíně. Její život je zde rozprostřenmezi péči o děti a terezínské kulturní dění, četbu a mnohdy určujícípřátelství.