Málokdo byl tak první jako Jurij Gagarin, první člověk ve vesmíru. Lotta Lotassová mu v románu Třetí kosmická rychlost nahlíží do dětství, do duše i do kabiny, avšak hlavní slovo dává těm, kdo s ním sdíleli téměř vše: zhrzeným konkurentům, oddaným náhradníkům, přísným vědcům a geniálním konstruktérům, jež sovětská diktatura bez okolků odklízela jako psy. Oficiální příběh rané kosmonautiky tu ustupuje méně známým faktům i konspiračně laděným fantaziím o tom, jak složitá byla přísně utajovaná cesta, již museli první kosmonauti k Bajkonuru urazit, a v jakou tragédii se zvrátil život nejednoho z nich. Lotta Lotassová vypráví uhrančivě a podrývá při tom kdejakou zvyklost, neboť z leteckých vášní, krás stepní krajiny a pocitů beztíže vyrábí strhující příběhy, zatímco všudypřítomné dějiny vědy a totalitní zvůle přetváří v mrazivou poezii.